• Marcela Vaňhová

Pružné tělo a duše

Martina Harmsová(Zdroj: Jóga dnes, Kateřina Hájková)

Článek, který se mnou souzní a nejen proto, že cituje mého oblíbeného učitele jógy Andrého van Lysebetha.

Pružnost nespočívá v tom, dát si nohu za hlavu, kdykoli se vám zamane. Spočívá v umění najít v každé poloze a situaci chvíli a místo, které přináší pohodlí, a uvolnit se tam. Spočívá ve schopnosti přijímat, co život přináší, a uchovat si při tom vnitřní klid a harmonii. Nespočívá v pasivním přijímání, ale ve vnitřní spokojenosti, kterou vlivy vnějšího světa nerozhodí. Neznamená to, ale umělé „sluníčkaření“. I bolest, vztek a smutek k životu patří a jde o to, tyto pocity vnímat, vyhodnotit je pro sebe, promlouvat k sobě, a nechat je pak třeba odejít. Takovou pružnost předává jóga.

Pružnost. Je cestou, která nikdy nekončí. Představuje totiž neustálou práci na sobě samém. Představuje proces jako celek. Kdy se nám opakují tytéž situace a my máme možnost na ně reagovat a znovu a znovu zakoušet jógu v praxi. Krásné na tom je, že nikdy není pozdě, a že každý den nám dává další šanci se rozhodnout lépe. Člověka nedefinuje to, co se mu přihodí, ale to, jak se k situacím, které ho potkávají, postaví.

André van Lysebeth, známý belgický učitel jógy říká, že tajemství pružnosti je ukryto v prodloužení uvolněných svalů postupnými, jemnými a pomalými tahy. To se děje na rovině fyzické. Na rovině vnitřní dochází k témuž. „Protože v každé ásaně některé svaly podléhají tahu, je na ně třeba soustředit pozornost a uvolnit je pečlivě PŘED a BĚHEM něho. Tak má být POMALÝ a POSTUPNÝ“ píše doslova v knize „Učím jógu“. Jóga tedy uvolňuje. Uvolňováním těla uvolňuje mysl. Nebo uvolňováním mysli uvolňuje tělo? Nebo je to souběžné a vzájemné? Každopádně ono pomalé, jemné a postupné uvolňování je cestou k pružnosti a pružnost je mládí.

Z výše popsaného vyplývá, že jóga vylučuje jakýkoli spěch. Spěch vytváří potíže. Známe to,…zkrácené a bolavé tělo, pochroumaná a nemocná mysl. Stažení svalstva, stažení mysli. Vše, co uspěchaný a vystresovaný člověk potřebuje, je uvolnění. „Proto je z jógy třeba vyloučit trhavé pohyby, neboť brání svalové relaxaci, jež je nezbytnou podmínkou veškerého protažení“, pokračuje Lysebeth. Uvolnění a pružnost rovná se svoboda a volnost. Popisovaná svalová relaxace je uvědomělým a chtěným aktem – a proto ásany vyžadují soustředěnou pozornost. „Čím hlouběji je prožíváme, čím pozornější a soustředěnější budeme, tím lépe se uvolníme a budeme moci svaly protáhnout“, vysvětluje Lysebeth.

Zmiňovaná soustředěná vědomá pozornost zároveň představuje skvělé cvičení duševní kontroly. Proto je dobré ásany provádět se zavřenýma očima. Otočit pozornost zvenku dovnitř. Praxe jógy tak při vědomé koncentraci úžasně propojuje tělo a duši, a učí je společně pracovat a respektovat se. Učí sebelásce a neubližování si, ahimsa, první jamě, která je součástí Pataňdžaliho osmistupňové cesty jógy. Když je některá poloha stále nepříjemná, odejdeme z ní a zaujmeme polohu relaxační. Když se naopak v některé ásaně cítíme dobře, užíváme si ji, vnímáme svobodu a jsme vděční. Tak se učíme naslouchat impulsům, které přicházejí jak z fyzického těla, tak i zevnitř. Poznáváme sami sebe a budujeme pružnost, která je nositelkou mládí. S takovým životním přístupem je pravda, že věk je jenom číslo. Záleží totiž na tom, jak se cítíme uvnitř. Jak pružní uvnitř jsme.

Vaše Martina


©2019 by MarVan & Oscar. Všechna práva vyhrazena. Kopírování textů a fotografií se řídí autorským zákonem.