KLIMAKTERIUM – i.n.spirativní čtení pro ženy
…úryvek z knihy Sylvie Schneider HODNÝM HOLKÁM ZAČÍNÁ KLIMAKTERIUM. TY DRUHÉ JDOU DÁL.
Autor článku: Ira Oppitzová
Napadlo vás někdy uvažovat o tom jaká je pravá tvář klimakteria mimo to, že přináší návaly horka, nedostatek hormonů a deprese? Pojďme si o tom trochu popovídat. Možná vás to překvapí, ale období přechodu je především důležitá fáze osobního vývoje, v níž můžeme postupně nalézat nové jistoty a nastolit jiný životní řád. Je to fáze, v níž ženy mají šanci se osvobodit od mnoha vnějších i vnitřních záležitostí a skutečně mohou na vyšší rovině objevit samy sebe, a to kým ve skutečnosti jsou.
A nyní vám prozradím tajemství: na cestě nám pomáhá obdivuhodným způsobem sama příroda tím, že tlumí tvorbu estrogenů. Tento hormon má totiž kromě jiného za úkol na nás v období plodnosti působit tak, abychom byly mírumilovné a přizpůsobivé – zrovínka mírné jako ovečky a hodné. Z pohledu fylogeneze to má svůj smysl, neboť to skýtá záruku, že ženy setrvají u výchovy dětí a rodinného krbu. Ale toho mnohdy však už vlastně není ani k zapotřebí. Když se hormonální koktejl v klimakteriu postupně proměňuje a znovu míchá, znamená to pro ženu velkou šanci, moci se nyní věnovat sobě samé, být odvážnější, žádat více, a ještě něco v životě dokázat. Ženy si konečně mohou dovolit být aktivnější a užívat si i těch stránek života, které byly třeba až doposud vyhrazeny pouze mužům, aniž by musely neustále na něco brát ohled.
Můžete se spolehnout, že to vám nikdo oficiálně neřekne. Naopak – jak už to chodí, budou vám vyprávět něco o nedostatku hormonů a jeho zhoubných následcích a doporučovat vyrovnávat tento nedostatek hormonálními preparáty. A vida! Když to uděláte, v mžiku zase budete ty hodné…a když to neuděláte někdo vám vysvětlí, že jste na cestě k příšernému a ohavnému stáří. Už naši předkové věděli, že kdo si vyskakuje, tomu se občas musí přistřihnout hřebínek.
Výzkumy ukázaly, že negativnímu postoji k životním změnám lze přičíst větší odpovědnost za výskyt obtíží než čemukoliv jinému. Ženy, které věří báchorkám o ztrátě ženskosti, o jejím zániku, rychle pozbývají svou vitalitu a vůli k životu.
Ženám v klimakteriu se přirozeně nedaří každý den stejně, některé ještě menstruují, jiné už ne, mnohdy mají dlouhé vysilující krvácení, někdy trpí návaly, nezřídka propadají panice a mívají špatnou náladu. No a co? My všichni žijeme ve složité společnosti, většina z nás toho nese na bedrech víc, než můžeme unést. Tak snad máme právo být sem tam trochu rozhozené nebo emocionálně labilní, nebo ne? Nazývejme to prostě jinak: někdy jsme citlivější, intuitivnější.
Dnes sice víme, že vyhasínání menstruace a doprovodné hormonální změny jsou normálním jevem, nicméně ta léta, kdy tento proces probíhá jsou ožehavým tématem, ovlivněným bohužel celou směsicí falešných představ, předsudků a úzkostí.
Pravda je taková, že klimakterium – tak, jak je dnes představováno – je především gigantický reklamní trik, jenž neslouží k ničemu jinému než aby nám všem, milé čtenářky, tahal z kapes peníze, aby nás činil závislými a dokonce ohrožoval naše zdraví.
Při bližším pohledu nenajdeme prakticky žádnou indikaci pro hormonální terapii v období přechodu. Uvažujeme-li o prospěšnosti a riziku, přikláníme se stále více na stranu rizika. Hodné holky neprokoukly kejklířský trik farmaceutického průmyslu a medicíny a dělají, jak je jim doporučováno. Bystré rebelky chápou, o jakou hru tu jde a prostě se do ní nezapojují. Ignorují ji a když přijde období přechodu, raději se někdy i těžce ubírají k novým břehům, činí svá vlastní rozhodnutí a své většinou vlastním úsilím vydělané peníze přednostně raději probendí cestováním po světě, v kasinech, koupou se v šampaňském, užívají si přírody, nových milenců, vnoučat anebo se pustí do spekulací na burze. V každém případě je vynaloží na něco, na co mají opravdu chuť a co jim pomáhá jít kupředu. Přechod je pro ženy vkladem do jejich životní cesty, na níž mohou realizovat a zažít důležitou proměnu. Je to dar, který nám může domoci k větší autenticitě a sebenaplnění.
A tak se vydejme společně na objevnou expedici. Která žena nemá odvahu, nechť dál chodí pro rady k lékařům a do lékáren a zařizuje se podle toho, co ji kdo řekne. Která chce pokročit dopředu, musí se radit sama ze sebou a naslouchat svému nitru, neboť existuje jen jedno řešení: najít více sebedůvěry, více spoléhat na to, že tělo a duše vždy dělají to, co je správné, dbát a naslouchat jejich signálům a reagovat na ně potřebnými změnami ve svém životě….
Jako lektorka jógy, masérka, která je v kontaktu s mnoha ženami už přes 25 let, žena, která má s tímto obdobím i osobní zkušenost, nemohu nic víc než plně souhlasit. Po padesátce konečně naplno realizuji své dávné sny, bavím se tím, tvořím a cítím se naplněná. Postupně jsem odložila a stále ještě odkládám tu hodnou a ochotnou holku. Pro někoho paradoxně mě to činí laskavější a citlivější. Je pro mě obohacením a zažívám velkou radost a štěstí, když potkám podobnou ženu a svírá se mi srdce, když vidím ženu plnou obav ze stárnutí, ze ztráty atraktivity, zatrpklou a zlomenou ve strachu z nemocí… unavenou a vyčerpanou péčí o druhé, která někde zapomněla sama sebe.
A tak se do toho pusťme, je totiž nejvyšší čas – oprašte a zrealizujte své dívčí sny, buďme kreativní, užívejme s vděkem každý svůj den a nebojte se…nezapomínejte, že zodpovědnost za vaše štěstí není v rukách druhých, ale patří do vašich.
Vaše IRA
Comments